He'll be forever, with us.

21. srpna 2012 v 19:14 | Danchen |  Fan Fiction
Takže jedna se o jednodílnou povídku, snad se Vám bude líbit. Psala jsem i s Atsuko, takže. Jen se dejte do čtení :)


He'll be forever, with us ..



"Víš můj maličký, řeknu ti příběh. Vím, budeš tomu rozumět, i když ti je teprve 5 let. " Zhluboka se nadechnu…
"Chci ti vyprávět o tvé mamince, víš, že to nebyla žena? Byl to muž, po kterém máš jméno, můj malý Bill a jsi tak krásný jako býval on."
"Doba byla jiná a tohle bylo poprvé, první kluk, co byl vůbec těhotný. Nic ti nevyčítám, vždyť ty jsi moje štěstí, ale dřív to nebylo tak růžové, jako teď. Když se dívám do tvých očí, jako by se na mě díval on. Teď jen klidně lež a poslouchej zlatíčko. Smutný příběh začíná…"



*FLASHBACK*
Seděl jsem na gauči a přepínal programy. Neměl jsem se čím zabavit a ani vstát jsem nemohl. V mém klíně podřimovala hlava mého přítele, Billa, který tak pospával téměř každý den. Nechtěl jsem ho budit. Byl těhotný, věřili byste tomu? Bylo to něco nádherného!
Samozřejmě, poprvé jsem měl strach, bylo to vůbec poprvé, co se tohle přihodilo dvěma mužům.
Něco se mohlo pokazit, mohl přitom umřít, mohlo přitom umřít dítě. Vždycky si přál mít miminko, chtěl si ho alespoň adoptovat, ale teď, když jsme mohli mít své vlastní, já nemohl nic namítat…
Pohladil jsem Billa po vlasech a on se roztomile zaculil.
"Pořád to semnou snášíš?" Usmál jsem se a odfrknul jsem si.
"Blázníš? Je to mučení starat se o takového hladovce a ještě bez sexu?!" Pocuchám mu vlasy a políbím jej na čelo. Ne nebyl jsem vždycky tak něžný k někomu, ale to jsem ještě neznal Billa. Ta křehká osoba mě uchvátila, jako slepého světlo nebo hluchého hudba.
"Miluju tě Anisi…" Zašeptal něžně a hladil mě po neoholené tváři. Zasmál se, když jsem zavrčel a lehce ho kousnul.
"Já vím, já tebe taky…!!" Ruku jsem si položil na jeho bříško, které už bylo trošku zakulacené. Už se mu blížil termín, kdy měl malý Tom přijít na svět. Bill chtěl maličkého pojmenovat po svém starším dvojčeti.

Tom byl fajn chlap. Jasně nesnášel mě, vždycky si myslel, že mu jen "píchám" brášku, ale já Billa opravdu miloval a on po nějaké době pochopil, že mu nechci ublížit.A Bill byl konečně tak šťastný, že má po boku mě, Toma a v sobě miminko.

"Ještě spinkej maličký.."

Byly 4 ráno, když mě probudil bolestný výkřik. Okamžitě jsem běžel k Billovi a jediné, co jsem viděl bylo, jak se Bill svíjel v bolestech.

O půl 5 ráno, brali Billa z mého auto na lehátka a spěchali s ním na sál. Nejhorší chvíle mého života, byla právě tahle.

Utíkal jsem hned vedle nich a Billa držel za ruku. Doběhli jsme před porodní sál a já okamžitě na sebe hodil modrý plášť. Stál jsem vedle něj a stále jsem ho držel za ruku, slíbil jsem mu, že budu s ním při každé příležitosti. Chtěli jsme si ten porod nahrát, ale ani nebylo pomyšlení na to tu kameru vzít. Opravdu jsem nevěděl, co se s ním děje. O půl hodiny jsem později, jsem slyšel dětský pláč. Musel jsem se usmívat, z očí mi tekly slzy štěstí, ale cítil jsem, jak mi Bill povoluje ruku, sálem se ozývalo pípaní strojů. Doktoři mě vyhnali pryč a já už jen mohl doufat. Stál jsem před zavřenými dveřmi a stále se modlil k bohu, ať mi Billa nebere. Chodil jsem po chodbě a počítal každou minutu, kdy vyjde doktor a řekne mi, že vše je v pořádku. Dosedl jsem na židli a slzy, které předtím byli štěstí se proměnily na slzy smutku. Ze dveří vyšla sestřička a já pochopil, že je špatně.

"Néééé…" Zakřičel jsem na celou nemocniční chodbu a prorval jsem se k Billovi, drtil jsem mu ruku a stále jsem si přál, aby tohle pouze byl jen sen, abych se probudil ráno v posteli a Billa měl vedle sebe. Jenže když jsem otevřel oči, mohl jsem vidět, jeho bílou tvář a zavřené oči.

"Miluju tě a vždycky tě budu milovat." Naposledy jej políbím na studené rty a sestra mě zase vede pryč od něj. Znovu jsem si sedl na židli a mohl jsem spatřit, jak mi nesou naše dítě. Neřešil jsem, že mi každý k němu gratuluje, já si přál jediné, ať mi Billa vrátí zpět. Nenáviděl jsem v tu chvíli celý svět.
Jen se mě zeptali na jméno a já v tu chvíli, jediné co jsem věděl, že to nebude Tom, ale bude to malý Bill.
Všiml jsem si, že o kousek dál ode mě ležela nabídka k adopci, jeden lísteček jsem si vzal domů. Dojeli jsme nad ránem domů a já malého položil do postele. Musel jsem si nutně zakouřit.

Noc, co noc mě malý Bill budil. Někdy i několikrát za noc. Nesnášel jsem svět, ještě více, než předtím, než mi vzal Billa, jedině, co ten malý chtěl, bylo jíst a přebalovat. Nikdy jsem nevěděl, co vlastně po mě chce. Už i já byl na pokraji zhroucení, nadával jsem a kopal jsem do všeho.
Opravdu jsem několikrát uvažoval o tom, že ho na tu adopci dám, ale zrovna toto odpoledne jsem se rozhodl, že to nikdy neudělám. Ležel jsem s malým na dece a s kapsy mi vypadl telefon, kde se spustila nahrávka Billa, jak se hladí po bříšku, usmívá se na mě. Natočil jsem to, aby se mohl taky podívat, jak vypadal člověk, kterého jsem miloval a miluju. Pozorně to video sledoval, ikdyž měl jen měsíc, pochopil, kdo na něj v tom telefonu mluví. Sedl jsem si a položil jsem si Billa do klína. V ruce sem skrčil papírek o adopci.

"Bill by si to nepřál, chtěl by, abych byl hrdý otec a to jediné, co po něm mám jsi ty a já se tě chtěl vzdát?! Nikdy to neudělám. Miluju tě stejně jako jej. Nikdy na něj nezapomenu. Vždycky mi ho budeš připomínat." Políbím tě na hlavičku a z očí se mi spustí zase slzy, ale tentokrát jsou to slzy štěstí. Vím, že ten život nebudu mít lehký, ale jedno vím. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem si tě nechal.

***
Pár dní na to se konal Billův pohřeb. Někteří mi to vyčítali, že je to moje vina, zvlášť Billova matka, jediný, kdo mě chápal, byl Tom. Ten při mně stál, ikdyž neměl důvod proč. Taky si mohl říkat, že jsem mu zabil bratra, ale věděl, že Bill by si tohle nepřál. Proto jsme se nad jeho hrobem udobřili. A slíbili jsme si, že nikdy nic špatného mezi námi nebude.
*KONEC FLASHBACKU*

"Tak tohle je celý příběh o tom, jak to vlastně bylo s Billem, zjistil si, proč máš jméno po něm a proč já už si v životě nenašel nikoho jiného. Jediný koho nosím ve svém srdci, jsi ty a Bill, který nás ochraňuje a kouká se na nás seshora." Když jsem mu to teď vyprávěl, připadal jsem si, jako bych to zažíval znovu. Z očí mi tekly slzy.

"Mám tě rád tati. Jsi ten nejlepší táta pod sluncem a mamka Bill by to taky řekl, a vím, že nás sleduje a dává na nás pozor." Stáhnu si Billa na klín a dám mu pusu na spánek.
"Navždy bude s námi." Vydechnu a přivřu oči nad tím. Musím se usmívat, když si představím, co všechno jsem s Billem zažil.
KONEC J
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saline A. Saline A. | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 19:38 | Reagovat

Lullaby od Nickelback, že? :) Ale je to pěkné. :))

2 Anett.H Anett.H | 21. srpna 2012 v 19:41 | Reagovat

Ježiši!!! O___o Strašně krásný, ale smutný. Moc se vám to povedlo, holky :)

3 Týnul Týnul | 21. srpna 2012 v 19:58 | Reagovat

Nápad se mi líbí, ale trochu se tam motáš v časech, jednou píšeš v minulým, podruhé v přítomným a tak dále.
Na to bych si dala pozor. Ale jinak se mi to líbí :)

4 Iveth Biersack Iveth Biersack | Web | 22. srpna 2012 v 0:29 | Reagovat

bože to je nádherný :'3 mě to normálně rozbrečelo:'3 paráda!

5 Fee Fee | Web | 22. srpna 2012 v 1:07 | Reagovat

Bože, bylo to nádherný. Strašně mě to dojalo.

6 AtsuFatsu AtsuFatsu | 22. srpna 2012 v 11:28 | Reagovat

Tož do dupy, bulim jak hadr :-D

7 Pétina Pétina | Web | 22. srpna 2012 v 18:26 | Reagovat

Takové kraťoučké, já měla za to zprva, že to bude vícedílné - kde jsem to sebrala? O_o Nicméně...

Pěkně napsané, jak jsem řekla, mě už dojal jen ten krátký uryvek, co jsi zveřejňovala ve skupině;) Ten klip je strašná srdcovka, já u něj bulela a jela jsem ho asi hodinu do kola. Nickelback jsou užasná kapela, jedna z mých nej, a napsat k tomu krátkou Billshidovku byl dobrý tah;)

Povedlo se, holky^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama